26. 10. 2011
Magdalena Kožená ozdobila festival Harmonia Moraviae
Devátý ročník mezinárodního zlínského hudebního festivalu Harmonia Moraviae, který skončí ve čtvrtek 27.října, už teď má zřejmě svůj vrchol za sebou: zasloužila se o něj slavná česká mezzosopranistka Magdalena Kožená.
Její pondělní recitál proběhl ve vyprodaném Kongresovém centru a pro hudební Zlín se stal mimořádnou kulturně-společenskou událostí. Koncert byl součástí šestivečerové zpěvaččiny šňůry vystoupení nazvané Händel-Vivaldi Tour 2011, která odstartovala v jejím rodném Brně a pokračovala pak v Ostravě a Krakově, aby se pak uzavřela dvěma pražskými recitály (poslední v pátek 21.10.).
Na každé štaci sledují posluchači toto turné s o to větším zájmem, protože Kožená v poslední době ze zdravotních důvodů byla nucena řadu nasmlouvaných termínů zrušit, takže její fanoušci jsou nyní přirozeně zvědavi, v jaké interpretační kondici se nyní umělkyně nachází. Zatímco Kožená dříve zpravidla své projekty prezentovala jako své dramaturgické novinky, tentokrát se vrátila k Händelovi a Vivaldimu, resp. ke svým dřívějším "cédéčkům". Ta nahrála pro ARCHIV Produktion s tělesem Venice Baroque Orchestra, které dirigoval italský dirigent Andrea Marcon. Tento renomovaný specialista na starou hudbu a zejména pak právě na Vivaldiho provázel Koženou na všech šesti koncertech současného turné, avšak s tím rozdílem, že "jeho" benátské instrumentalisty nahradilo nyní české Collegium 1704.
Magdalena Kožená se vrátila na koncertní pódia v plné slávě. Hlas, byť zdaleka není "wagnerovsky" objemný, zněl svěže, lahodila především vyšší hlasová poloha, pěvkyně opět potvrdila svou vysokou muzikálnost a inteligenci, přičemž působila sympaticky a naprosto přirozeně. Zlínské vystoupení Magdaleny Kožené stejně jako to brněnské, které jsem sledoval, - nezapřelo značný gradační tah, což vedlo ke stále nabitější atmosféře v auditoriu.
Oficiální program protagonistky kromě árie z Händelovy opery Ariodante nabídl ukázky z méně známých skladatelových oratorií (Theodora, Joshua a Herkules), z Vivaldiho odkazu zněly operní árie (Griselda a Farnace). V euforickém nadšení posluchačů se pak odvíjel blok tří přídavků, z nichž závěrečné Lascia ch´io pianga mia cruda sorte z Händelovy opery Rinaldo bylo jímavou tečkou za pozoruhodným večerem.
Když už by recenzent musel poukázat na některá podle jeho názoru spornější fakta zpěvaččina pěveckého projevu, zřejmě by se týkala slabší srozumitelnosti zpívaného slova a méně znělé spodní hlasové polohy. Tato manka však retušuje celkový dojem z vystoupení, přičemž leckteří skalní fanoušci mnohdy žádná minus vůbec ani nepřipouštějí.
Vokální čísla prokládala Vivaldiho ryze instrumentální hudba. Z obou sólistek na dechové nástroje triumfovala především rodačka z Prahy Anna Fusek, která elektrizujícím způsobem přednesla sólový part Vivaldiho Koncertu C dur pro sopraninovou zobcovou flétnu, smyčce a basso continuo (RV 443), zatímco Györgyi Farkasová z Maďarska ve Vivaldiho Koncertu F dur pro fagot, smyčce a basso continuo (RV 448) zaplatila daň za malou znělost svého archaického nástroje, který v doprovodu orchestru zanikal.
Collegium 1704 pod euforizujícím Andreou Marconem muzicírovalo s espritem především ve vivaldiovském briu, pomalá čísla nezapřela vážnost, výrazovou vroucnost a tónovou barevnost. Každopádně večer, na nějž může být Zlín pyšný.