Filharmonie Bohuslava Martinů

Rafael Brom

 

"MUSICAL AMBASSADOR" DAVID SYME

David Syme se s úspěchem zúčastnil mezinárodních klavírních soutěží v Moskvě a ve Varšavě, studoval u Jorge Boleta na Univerzitě v Indianě, Ozana Marshe v Univerzitě v Arizoně a Sashi Goronitzkého na Julliard School v New Yorku. Zúčastnil se kurzů u Louise Kentnera v Londýně.

Pane Syme, slyšeli jsme jedinečnou jazzovou verzi Gershwinova Klavírního koncertu F dur – Vaší nahrávku tohoto díla se Symfonickým orchestrem města Mexiko vysílají velmi často americké televizní společnosti a Vaše nahrávka se stala vzorem autentické interpretace – Váš repertoár ale nepochybně obsahuje i klasické koncerty evropských skladatelů.

Jistěže, hraji většinu standardních koncertů a klavírní hudby– Beethovena, Bacha, Mozatrta, Schumanna, Chopina, Liszta, Rachmaninova, Čajkovského Prokofjeva a mnoho dalších, jsem tudíž velice dobře v této oblasti proškolen.

Propagujete Vy, jako americký klavírista, hudbu amerických skladatelů? Myslím třeba díla Aarona Coplanda nebo klavírní sonátu Concord Charlese Ivese, označenou za největší hudbu napsanou americkým skladatelem?

Dá se říci, že jsem specialistou na Gerschinowa hudbu, takže hraji vedle Koncertu F dur, Rhapsody in Blue a to v různých provedeních a také I Goth Rhythm – tuto skladbu hraji velice často s orchestrem. Hudbu Aarona Coplanda ale na repertoáru nemám, ani sonátu Concord Chalese Ivese, protože se zaměřuju více na evropskou hudbu než-li na americkou.

Je Vaše hostování ve Zlíně první návštěvou České republiky?

Ne, není. Toto je asi moje desátá, možná už dvanáctá návštěva České republiky. Už jsem zde v minulosti koncertoval mnohokrát. Tak například, hrál jsem s Českým národním symfonickým orchestrem, s Moravskou filharmonií Olomouc, s Filharmonií Hradec Králové, Severočeskou filharmonií Teplice nebo s Plzeňskou filharmonií. Hrál jsem v také Rudolfinu v Praze a myslím, že tam budu hrát zase příští rok.

Měl jste příležitost seznámit se českou klavírní hudbu, například Dvořákovým klavírním koncertech nebo českými klavíristy ?

Bohužel ne, neznám zde mnoho pianistů a českou klavírní hudbu - o které jsem slyšel, dosud nehraju.

Vy jste jmenoval Chopina – co z jeho hudby hrajete?

 

Od Chopina jsem přehrál jsem skoro všechno a nahrál jsem jeho první koncert a také Variace pro klavír a orchestr opus 2.

Co Vás přivedlo do České republiky a jaké jste tu našel publikum?

Znám mnoho let jednoho dirigenta, který tu působí. Ten mne sem před deseti lety přivedl - od té doby často navštěvuji Českou republiku. A české publikum vždy bylo a je velice vřelé, laskavé, a vnímavé a proto se sem velice rád vracím. Slyšel jsem nadšené ohlasy publika a tak je pro mě velká radost hrát v České republice – právě díky té vřelosti a nadšení, kterého jsem se od českého publika dočkal.

Nejenom já, ale celé auditorium si při Vašem vystoupení všimlo, že jste se v jednu chvíli – kdy hrál jenom orchestr - připojil k dirigentovi a v podstatě jste v sedě dirigoval houslovou skupinu. To jste se nechal tak unést hudbou, nebo to bylo jakési promyšlené "show" svého druhu.

Z mé strany to bylo spíše spontánní, je to pro mě způsob jak splynout s hudbou, pokud jde o emoce. Protože kdybych jen seděl bez hnutí, stal bych se příliš laxním. Takže se musím pohybovat, přičemž doufám, že to příliš nerozptyluje Vás ani publikum. A jestli je to dobrá show, jen ať je, jde mi jen o to být ve víru děje probíhajícího na jevišti.

Amerika je rájem všech výdobytků i kulturních. Mnozí dobří instrumentalisté, ať už houslisté nebo klavíristé se v Americe učí, nebo tam jezdí tam na kurzy. Jak se v této konkurenci daří domácím klavíristům?

Příliš bych nesouhlasil s tím, že je možné v Americe získat to nejlepší hudební vzdělání, hudba se přece zrodila v Evropě. Možná získáváte takový pocit z evropské hudby mimo Evropu, protože se mnoho evropských talentů přestěhovalo do USA. Ale co se mě týče, cítím z mého pobytu zde v Evropě – a žil jsem zde v minulosti několikrát delší dobu – že je zde mnohem větší hudební kultura než jsem zaznamenal v Americe. Třeba v rozhlase slyšíte hlavně rap, který je téměř nemožné neposlouchat, když tam žijete. Co se týče domácích talentů, tak v Americe je pro mladého pianistu skoro nemožné začít kariéru. To je lepší najít si jinou práci, stát se právníkem či redaktorem a hru na klavír mít jen jako koníčka. To je moje rada, pokud chcete žít něco, čemu se dá říkat normální život. A jestliže to přesto nefunguje, zkuste prorazit s kariérou hudebníka. Počítejte ale s mnoha překážkami, velkou nejistotou a nepohodlím. Udělá to asi jen ten, kdo hudbu miluje víc než cokoli jiného na světě. Jinak je lepší se vrátit do školy a dělat něco jiného.

U jakých vydavatelství nahráváte?

Jedna z nejprominentnějších společností, u které jsem nahrával, je EMI a také jsem nahrával pro O' Rayenovu Společnost hudebního dědictví. Vytvořil jsem mnoho nahrávek se společností zvanou "Music -1", která zajišťuje vzdělávací materiály pro mladé pianisty. Také mám svou vlastní nahrávací společnost, protože je pro mě jednodušší vydat své vlastní nahrávky v době, kdy se k tomu rozhodnu. Jinak jsem nahrával s mnoha jinými firmami – třeba pro kanadskou JB Records a dalšími, některé z nich dnes už ani nepůsobí.

Velice Vám děkuji a přeji hodně štěstí

Bylo mi potěšením, také Vám přeji hodně štěstí.

P.S.
Ze Zlína odjel David Syme do polského Krakova.

 

zpět