7. 11. 2016
Jakubisko: Filmová hudba dokáže často vystihnout atmosféru lépe než dialog
MF Dnes, Martina Malá, 7.11.2016
ZLÍN Jeho filmy jsou nezaměnitelné, vynikají svébytnou poetikou a hravostí. Velkou pozornost věnoval Juraj Jakubisko při jejich tvorbě nejen režii, ale i hudbě. Jeho dvorním skladatelem byl Petr Hapka, spolupracoval však také s dalšími autory, mezi nimiž nechybí Ondřej Soukup nebo Jan Jirásek.
„Na Petra Hapku vzpomínám samozřejmě nejvíce, pojilo nás i přátelství. Jeho hudba mým filmům hodně pomohla, povýšila je na jinou rovinu,“ říká Jakubisko, který bude osobně přítomen oběma koncertům, jež zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů odehraje ve čtvrtek a pátek od 19 hodin.
Pod taktovkou hlavního hostujícího dirigenta orchestru Leoše Svárovského zazní melodie z filmů Perinbaba, Tisícročná včela, Nejasná zpráva o konci světa a Bathory.
* Jaká byla spolupráce s Hapkou?
Dělalo se s ním nádherně. Když jsem chystal Tisícročnou včelu, říkal jsem mu: Potřebuju písničku. A on: Juraji, ale já vůbec nevím, co bych tam dal, nic se tam nehodí. Tak mu říkám: Ale vždyť ty ji tam máš, já ji slyším. A on: Tak mi ji ukaž, kde tam je. Já: Pusť mi základní melodii. A když ji pustil, začal jsem zpívat. On na to: Vždyť to je protimelodie! To už jsem se smál: Nevím, proti čemu to je, ale je to hezká písnička. Petr měl zkrátka tolik motivů, že ji neslyšel. Nápady si zapisoval různě na papírky a ty pak tahal z kapes.
* Proč kladete ve svých filmech takový důraz právě na hudbu?
Vnímám to tak, že filmová hudba někdy vyjádří pocit přesněji, než to dokáže dialog. Umí to pravdivěji. Hudba Petra Hapky přidávala filmu tu emoční stránku. Uměl vystihnout atmosféru a celé vyznění filmu. Byl to můj nejoblíbenější skladatel. Jeho genialitu jsem si uvědomil mimo jiné u filmu Bathory.
* Tu už ale přece s vámi nedělal, ne?
Na cédéčku u Bathory máme i melodie, které se do filmu nevešly. Petr pro mě udělal nádherný, ale opravdu nádherný motiv, už jej však bohužel nemohl rozvinout. Kdyby býval fit, byla by to skvělá hudba. Nakonec jsme do filmu dali muziku od Ondřeje Soukupa, Jana Jiráska a ještě od jednoho skladatele. To, co by Petr udělal sám, jsem skládal z tvorby třech skladatelů. Tím je ale vůbec nechci znevažovat, to bych byl velmi nerad, kdyby to tak vyznělo.
* Nepohodli jste se při práci někdy?
Se skladateli to máte jako s dobrými herci – nikdy se s nimi nepohádáte, protože všechno dokážou zahrát jako správný hudební nástroj. Když něco hraje falešně nástroj, není to vina nástroje, ale hudebníka. Tak je to i s těmi chlapci, co skládají hudbu. Vždycky je to krásná spolupráce.
* Necháváte jim volnou ruku, nebo do toho zasahujete?
Když jsem Soukupovi a Jiráskovi říkal, ať mi připraví něco k Nejasné zprávě o konci světa, do níž jsem dával hodně náboženské motivy, a oni to udělali, tak jsem se vyděsil: Vždyť to zní jako Vítězný únor. Tam je trest boží, udělejte tam krásné kanonické chorály. No, a tak já si vždycky vymýšlím. (směje se) Na něco přijdu já, na něco oni – a pak to dáváme dohromady. Nejasná zpráva, to je nejhezčí hudba, jakou kdy Soukup dělal.
* Co čekáte od zlínského koncertu?
Jsem zvědavý, jak si s tím vším poradí, a těším se. Doufám, že snad i bez obrázků budou lidé vnímat atmosféru mých filmů a cestu myšlenek. Má být i beseda s posluchači. Raději si nebudu nic chystat. Často se pak soustředím na to, co mám nachystané, a ne na lidi.