Talentinum

Mezinárodní hudební festival mladých koncertních umělců Talentinum má v historii Filharmonie Bohuslava Martinů své nesmazatelné místo již od roku 1972 (přesněji od 4. května 1972). Jedná se o festival s více než čtyřicetiletou tradicí, jež se koná jako bienále.

Protože k umění, v tomto případně interpretačnímu, nestačí jen talent, píle a vzdělávání se, ale jsou potřeba také zkušenosti – tvůrčí i životní, vznikla myšlenka dát mladým sólistům a dirigentům příležitost a prostor na koncertním pódiu k sólovému hraní či s doprovodem orchestru.

Festival Talentinum je nesoutěžní přehlídkou s mezinárodní účastí pro sólisty do 25 let a dirigenty do 30 let. Na samotném začátku stál tehdejší ředitel Státního symfonického orchestru (Filharmonie pracujících) František Tichý, otec nápadu, dále šéfdirigent Zdeněk Bílek a další dirigent, později rovněž šéfdirigent Rostislav Hališka. V dalších letech to byli ředitelé Zdeněk Divoký, Marek Obdržálek a Josef Němý. Ze stálých dirigentů a šéfdirigentů jmenujme Stanislava Macuru, Petra Altrichtera, Miloše Machka, Petera Lückera, Kirka Trevora, Tomáše Koutníka, Jakuba Hrůšu a Stanislava Vavřínka.

Od třetího ročníku se do organizace zapojila i Československá umělecká agentura Pragokoncert, později i tehdejší Divadlo pracujících. Původně koncertní cyklus přerostl ve festival a stal se rovnocenným partnerem už proslulého Intertalentu zaměřeného na populární hudbu, jehož organizátorem byl rovněž Pragokoncert. V rámci filharmonie se Talentinum střídalo s Hudebním jarem v Gottwaldově později pod názvem Zlínské hudební jaro.

Talentinum se tak stalo v jarních měsících neodmyslitelnou součástí kulturního života města Gottwaldova – Zlína, v němž působily a dodnes působí další kulturní instituce Městské divadlo Zlín, Krajská galerie výtvarného umění a Muzeum jihovýchodní Moravy společně s Filmovými ateliéry.

Toto město bývalo nazýváno městem mladých a v tomto duchu se rozvíjela také činnost orchestru a samotného festivalu, který byl rovněž zamýšlen pro mladé obecenstvo, a navazoval tak na myšlenku předlistopadových Kruhů přátel hudby a Hudební mládeže. Po koncertech byli posluchači zváni na besedy s mladými umělci. Nelze nevzpomenout ani další společenský moment patřící k předrevoluční době, a to tzv. patronáty místních průmyslových či zemědělských podniků nad jednotlivými koncerty.

Vnímavé obecenstvo plnilo sály nejen ve zlínském Domě umění (a v letech 1980 a 1982 také při galakoncertech v Divadle pracujících), ale i v dalších městech kraje a Moravy: např. v Luhačovicích, Kroměříži, Uherském Hradišti, Veselí nad Moravou, Bystřici pod Hostýnem, Karviné, Olomouci, Šumperku, Brumově, Kyjově, Hodoníně a Vsetíně.

Do přelomového roku 1990 některé koncerty přenášela televize a rozhlas.

V období polistopadových změn visel nad další existencí festivalu otazník. Jeho organizaci úplně převzala Filharmonie Bohuslava Martinů za finanční podpory Ministerstva kultury ČR, dále statutárního města Zlín a Zlínského kraje a v posledních ročnících rovněž za přispění finanční dotace z Visegrádského fondu. Filharmonie se snažila podobu festivalu přizpůsobit novým finančním i společenským podmínkám. I když ročníky v 90. letech a po roce 2000 nabyly menšího rozsahu, festival byl přes všechny překážky zachován a dále byli zváni i zahraniční účastníci (během více než 20 ročníků jsme mohli slyšet, jak se hraje např. v tehdejším Sovětském svazu, Maďarsku, Švédsku, Švýcarsku, Japonsku, Německu – Západním i Demokratickém, Francii, Polsku, Bulharsku, Jugoslávii, Itálii, Kubě, Finsku, Rumunsku, Brazílii, Kolumbii, Španělsku, Řecku, Norsku, Velké Británii, Turecku, Nizozemí, Kanadě, USA, Litvě, Chorvatsku, Izraeli, Bosně, Rakousku, Portugalsku, Jižní Koreji).

Dnes si lze těžko představit organizaci, kterou nesli pořadatelé na svých bedrech například v roce 1978, kdy se konalo v době od 2. do 11. května 17 koncertů – tedy 8 programů, z toho 4 orchestrální koncerty, takřka všechny koncerty se reprízovaly, byl pozván Štátny komorný orchester Žilina. V roce 1980 od 20. do 30. dubna proběhlo 17 koncertů, vystoupil Pražský komorní orchestr bez dirigenta, Symfonický orchestr Českého rozhlasu či Orchestra puellarum Pragensis. V roce 1986 se konalo od 8. do 17. dubna 8 koncertů (z toho 5 orchestrálních) a přizván byl i Sukův komorní orchestr či Moravská filharmonie Olomouc.

S odstupem času můžeme vzpomenout i některé momenty, jež se pro svou mimořádnost vryly do paměti. V 80. letech zde hostovaly významné pražské i mimopražské orchestry: Symfonický orchestr Čs. rozhlasu Praha, Symfonický orchestr hl. m. Prahy, Státní filharmonie Brno, Slovenský komorní orchestr pod vedením Bohdana Warchala, Sukův komorní orchestr, Pražský komorní orchestr bez dirigenta, Štátny komorný orchester Žilina, Moravská filharmonie Olomouc, vystoupil zde i Pražský filharmonický sbor, byla zde i řada komorních souborů.

V roce 1990, kdy vládla všeobecná radost z nabyté svobody, byl pozván jako čestný host Ivan Medek, bývalý dramaturg České filharmonie a v tehdejší době redaktor Hlasu Ameriky.

V pozdějších letech byli oslovováni dirigenti, nejlepší účastníci Mezinárodních dirigentských kurzů, které byly pořádány ve Zlíně kanadským hudebním manažerem Harry Hurwitzem. Festival poskytoval rovněž prostor mladým hudebníkům, kteří se ve Zlíně a okolí narodili – patří mezi ně Hana Roušarová, Alice Flajšingrová - Rajnohová, Petr Svozílek, Aleš Rajch (žijící v Austrálii), Adam Novák, Jana Macharáčková ad.

V roce 1998 došlo k rozhodnutí zaměřit se více na mladé posluchače, a tak se většina koncertů konala v dopoledních hodinách jako tzv. výchovné koncerty pro středoškolskou mládež. Po několika ročnících se od tohoto způsobu organizace ustoupilo a koncerty se dnes konají jako večerní koncerty, a to buď i v rámci abonentních koncertů, nebo jako večerní koncerty v dalších městech zlínského kraje. Pro dramaturgii koncertů byla v letech 2002 a 2004 využita výročí slavných skladatelů Ludwiga van Beethovena a Antonína Dvořáka.

Význam tohoto festivalu si rovněž uvědomují představitelé města a kraje, proto hejtman i primátor přebírají pravidelně čestnou záštitu nad festivalovou přehlídkou Filharmonie Bohuslava Martinů.

Zájem mladých umělců o účast v Talentinu potvrzuje, že odkaz festivalu je stále živý a začínající hudebníci vnímají velmi pozitivně onu možnost vzájemného uměleckého setkávání a srovnávání, kterému jsou přítomni posluchači a před kterými získávají ostruhy.

Vzhledem k délce trvání Talentina tedy můžeme říci, že u jeho zrodu byla dobrá myšlenka, kterou organizátoři oddaně a zodpovědně naplňují. Tento jejich vklad se vrací ve vědomí, že Talentinum stálo na začátku cesty sólistů a dirigentů, jejichž jména můžeme dnes číst na plakátech velkých festivalů a významných koncertů a kteří opět vystupují na koncertech Filharmonie Bohuslava Martinů již jako vyzrálé osobnosti uměleckého světa.