Čt, 5. 12. 2024, 19.00 hodin

A3 BOŘKOVEC QUARTET

Místo konání: Kongresové centrum Zlín  |  Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s.  | 

Filharmonie Bohuslava Martinů nabídne i v nové koncertní sezoně svým posluchačům premiérové uvedení kompozice z pera současného českého autora. Protentokrát dramaturgie oslovila Jana Vičara, olomouckého skladatele, muzikologa a pedagoga. Jeho symfonická skladba s názvem Morava je věnována zlínské filharmonii a zazní ve světové premiéře. Autor o svém díle prozrazuje: „Bušení do země pod Kralickým Sněžníkem způsobí, že vytryskne pramének. Zatím je to jen vysoké “m“. Zrození řeky. Morava protéká malebnou krajinou, míjí starobylá města. Sílí svými přítoky, Bečvou, Dřevnicí, Dyjí. Do její paměti se vtiskují události i lidské osudy. Z „m“ se stává široké a melodické „mo“, rychlé „ra ra ra ra“, ba dokonce zběsilé „vavavava“. Pod slovenským Devínem se hymnickým „a“ kvartsextakordu D dur mísí její vody s Dunajem. Byla to skutečnost, nebo jen fantazie?“

Kompozice Bohuslava Martinů zařazená v Halbreichově katalogu pod číslem 207 je zajímavým příkladem spojení komorního a orchestrálního žánru, v němž sólistické smyčcové kvarteto vystupuje proti orchestru na principu formy concerto grosso. Třívětá skladba propojující prvky neoklasicismu s moderními harmoniemi a rytmickými inovacemi je tak dynamickým dialogem mezi těmito dvěma skupinami a zároveň odrazem skladatelovy osobité hudební řeči i dokladem jeho zájmu o moderní hudební techniky. Provedení hudby Bohuslava Martinů se společně s filharmonií ujme kvarteto Pavla Bořkovce, které na sebe upozornilo vysoce kvalitní interpretací zejména české hudby posledních dvou staletí.

Na požádání Julia Zeyera vytvořil roku 1898 Josef Suk scénickou hudbu k dramatické pohádce o Radúzovi a Mahuleně. O dva roky později tuto hudbu přepracoval do podoby čtyřvěté, převážně lyrické orchestrální suity. Suk, který byl jak známo zetěm Antonína Dvořáka, pracoval na této skladbě v období, které později označil za nejkrásnější etapu svého života. Toto životní štěstí se pak zákonitě promítlo i do jeho hudby, jak ostatně sám po čase potvrdil: „Pracoval jsem na díle v lesním dvorku v místě Dvořákova letního pobytu na Vysoké. V pokojíku bylo pianino a venku v zahrádce poslouchala mne moje dívka Otilka. Jaro v duši, jaro v hudbě.“