Čt, 19. 2. 2026, 19.00 hodin
A5 VE VÍRU TANCE
Místo konání: Kongresové centrum Zlín | Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s. | Vstupné: 390,- 330,- 280,-
ROMAN PATKOLÓ kontrabas
ROBERT KRUŽÍK dirigent
FILHARMONIE BOHUSLAVA MARTINŮ
Richard Strauss
Růžový kavalír. Suita z opery Trv 227d
Nino Rotta
Divertimento Concertante pro kontrabas a orchestr
Ludwig van Beethoven
Symfonie č. 7 A dur, op. 92
Moje ABO - při koupi vstupenek na 3 a více různých koncertů získáte slevu 25% z ceny.
Hudba v kombinaci s pohybem je vždy jedinečná a přináší silný a pozitivní emoční zážitek. Program tohoto večera, který bude právě hudební oslavou pohybu, otevře orchestrální suita z Růžového kavalíra, komické opery Richarda Strausse, jejíž drážďanská premiéra v roce 1911 způsobila takovou senzaci, že německé železnice musely údajně notně posílit vlaková spojení, aby se do Drážďan dostaly na premiéru zástupci zájemců z celé Evropy. Spletitý milostný příběh, situovaný do prostředí demoralizované aristokracie, čerpá z lehkovážného života vídeňské smetánky a reflektuje období tereziánského rokoka. Z hudebního hlediska se Straussův Růžový kavalír výrazně inspiroval vídeňským valčíkem, což nakonec vedlo k jeho rozšířenému označení jako „valčíková opera“.
Následovat bude svěží a brilantní Divertimento Concertante pro kontrabas a orchestr, jeden z nejhranějších koncertů pro tento nástroj zkomponovaný ve 20. století. Jeho autor, Giovanni Rota Rinaldi, známý pod pseudonymem Nino Rota, napsal tuto skladbu v době svého působení na pozici děkana univerzity v jihoitalském Bari. Jeho kancelář se nacházela blízko kanceláře univerzitního profesora kontrabasu Franca Petracchiho, a Rota tak často slýchával zvuk jeho nástroje. Virtuózní skladba z roku 1967, kterou mnozí pokládají za pomyslný Mount Everest kontrabasové literatury, zazní v podání Romana Patkoló, jednoho z nejlepších světových kontrabasistů.
Koncert uzavře sedmá symfonie Ludwiga van Beethovena, která z velké části vznikala během skladatelova lázeňského pobytu v severočeských Teplicích. Snad proto tato symfonie překypuje nespoutaným dionýským temperamentem, životní energií a nezdolným optimismem. Pro svou neutuchající živost ji dokonce skladatel Richard Wagner označil za „apoteózu tance“. Velký znalec a obdivovatel Beethovenovy hudby, Romain Rolland, pak pro změnu poznamenal, že Beethovena „Sedmá“ je výsledkem práce opilého člověka – avšak člověka opilého radostí ze života.