Čt, 12. 2. 2026, 19.00 hodin

B5 JOEL FAN HRAJE RACHMANINOVA

Místo konání: Kongresové centrum Zlín  |  Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s.  |  Vstupné: 390,- 330,- 280,-

Prodej vstupenek

---

Protagonistou tohoto večera bude americký pianista Joel Fan, kterého prestižní deník Washington Post ocenil za interpretační „spontánnost, důvtip a emocionální naléhavost“. Rodák z New Yorku vystupoval s orchestry po celém světě od New York Philharmonic přes London Sinfonietta až po Singapore Symphony a společně s orchestrem zlínských filharmoniků se tentokrát představí v provedení skvostného třetího klavírního koncertu Sergeje Rachmaninova. Ten je z hlediska techniky hry považován za jeden z vůbec nejnáročnějších opusů, které kdy byly pro klavír zkomponovány. Skladba totiž po interpretovi bezpodmínečně vyžaduje mimo jiné schopnost neobyčejného fyzického fondu a ohromné výdrže. Proto se někdy lze setkat s poměrně vtipným tvrzením některých pianistů, kteří se vší vážností prohlašují, že je mnohem snadnější zdolat Everest než ve zdraví odehrát tento koncert. Pro samotného Rachmaninova ovšem interpretace tohoto díla nebyla ani zdaleka neřešitelným oříškem. Rachmaninov totiž disponoval velmi dlouhými prsty a širokou dlaní, a díky velkému rozpětí proto dokázal bez větších obtíží zahrát např. požadované sólové pasáže komponované v tercdecimách, které jsou svým rozsahem pro drtivou většinu ostatních klavíristů prakticky nehratelné. Paradoxně ani pianista Josef Hofmann, jemuž Rachmaninov svůj koncert věnoval, skladbu nikdy neprovedl, protože měl jednoduše příliš malé ruce. To ale rozhodně není případ Joela Fana, který dílo představí v plném lesku pod taktovkou šéfdirigenta Filharmonie Bohuslava Martinů Roberta Kružíka.

Rachmaninovovu klavírnímu koncertu bude předcházet orchestrální suita Lašské obrázky, dílo skladatele a někdejšího kolegy zlínských filharmoniků Aleše Pavlorka. V této čtyřvěté kompozici se autor nechal inspirovat lašským prostředím, folklórem i krajinou. Skladba je zároveň poctou Leoši Janáčkovi a jeho jedinečnému hudebnímu jazyku. Pohrává si s typickými lašskými motivy, vykresluje proměny přírody v okolí Hukvald a nechává zaznít i temperamentní lašský tanec – Ondrášův skok.

Závěr koncertu bude patřit páté symfonii Dmitrije Šostakoviče, která po své premiéře v roce 1937 vzbudila v tehdejším sovětském hudebním světě obrovský ohlas. Skladatel tehdy neprocházel jednoduchým obdobím – jeho tvorba čelila ostré kritice a jeho postavení bylo otřeseno. Právě v této tíživé atmosféře vznikla symfonie, která čerpá z klasických i ruských hudebních tradic, a přesto zůstává hluboce osobní zpovědí. Šostakovič, svíraný tlakem režimu, neslevil ze svých ideálů – zvolil srozumitelnější hudební jazyk, ale jeho sdělení zůstalo nesmírně silné. Dokonce i ti, kdo jeho tvorbu dříve odmítali, museli uznat její výjimečnost. Sám skladatel označil pátou symfonii za svůj „lyrický deník“ a napsal o ní: „V centru svého díla jsem viděl člověka se všemi jeho zážitky.“ Radostné, až triumfální finále symfonie může na první poslech znít jako podvolení se požadavkům doby. Mnozí se však dodnes domnívají, že v této hudbě zní něco mnohem hlubšího – skrytý vzkaz o zoufalství, vzdoru a lidské bolesti, která se skrývá za maskou vítězství.