Čt, 16. 4. 2026, 19.00 hodin

B6 JUPITER TITAN

Místo konání: Kongresové centrum Zlín  |  Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s.  |  Vstupné: 390,- 330,- 280,-

Prodej vstupenek

---

Jupiter a Titan aneb poslední Mozart a první Mahler. Dvě mistrovská díla, dvě stěžejní kompozice evropské symfonické tvorby, které od sebe dělí plných 100 let, se v dubnu 2026 rozezní sálem Kongresového centra. Filharmonie Bohuslava Martinů je provede pod taktovkou svého šéfdirigenta Roberta Kružíka.

Mozartova poslední, jedenačtyřicátá symfonie nesla původně název Simfonie mit der Schlussfuge  (Symfonie se závěrečnou fugou), dnes ji však známe pod jménem Jupiter. Toto přízvisko sám Mozart nikdy nepoužil – pravděpodobně pochází od londýnského houslisty a impresária Johanna Petera Salomona, který chtěl tímto názvem vystihnout její monumentálnost a téměř božskou dokonalost. Ve své poslední symfonii se Mozartovi podařilo dokonale propojit starý (barokní polyfonní) styl s novým (klasicistním homofonním), přičemž oba typy zkombinoval naprosto mistrným způsobem. Vrcholem této syntézy je závěrečné Finale, mnohými považované za jednu z nejpozoruhodnějších částí jeho tvorby vůbec. Celé dílo se postupně stalo základním pilířem symfonického repertoáru a podstatně přispělo k tomu, že se symfonie etablovala do pozice nejvýznamnější orchestrální formy.

Svou první symfonii vytvořil Gustav Mahler během působení v Městském divadle v Lipsku. Vznikla poměrně v rychlém čase, částečně proto, že obsahuje hudební motivy vycházející ze skladatelových dřívějších děl i z tvorby jiných autorů. Tento způsob ostatně konvenuje slavnému Mahlerovu výroku, v němž přirovnal komponování k dětské stavebnici: „Znovu a znovu vytváříme nové budovy ze stejných bloků. Ty bloky tam byly, připraveny k použití, od dětství – jediný čas, který je určen k jejich shromažďování.“

Premiéra symfonie, tehdy ještě pod názvem Symfonická báseň ve dvou částech, se uskutečnila v roce 1889 v Budapešti a skončila pro Mahlera typicky, tedy naprostým neúspěchem. Reakce publika skladatele zklamala, a tak symfonii přepracoval. Na doporučení svých přátel, kteří na rozdíl od něj vycítili, že posluchači potřebují vodítko k pochopení celého díla, pak přidal ke všem větám i programové názvy a komentáře. Nová verze zazněla už následujícího roku ve Výmaru pod názvem Titan, přičemž další revize následovaly v dalších letech. Mahler v této symfonii zhudebňuje probuzení jara, vkládá rustikální ländler s jódlovacím motivem, groteskní dětský popěvek i bolestný výkřik zraněného srdce. Proplétají se v ní nevinnost, ironie i cesta od temnoty k vznešenosti. S typickou délkou 55 minut patří sice k nejkratším  Mahlerovým symfoniím, avšak její emocionální síla je ohromující.