Čt, 12. 11. 2026, 19.00 hodin
A2 Inspirace v přírodě
Místo konání: Kongresové centrum Zlín | Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s. |
Teo Gertler | housle
Leoš Svárovský | dirigent
Filharmonie Bohuslava Martinů
Antonín Dvořák | V přírodě. Koncertní ouvertura, op. 91
Max Bruch | Koncert č. 1 g moll pro housle a orchestr, op. 26
Ludwig van Beethoven | Symfonie č. 6 F dur, op. 68 „Pastorální“
Dramaturgie tohoto koncertu vzdává hold zemi a přírodě, tedy prostoru, v němž se hudba spontánně rodí a k němuž se opakovaně vztahuje. Program propojuje díla, která k tématu přistupují z různých úhlů, od zvukového obrazu krajiny až po symfonické vyjádření vztahu člověka k přírodnímu řádu.
Program pod taktovkou dirigenta Leoše Svárovského otevře předehra V přírodě Antonína Dvořáka. Skladba se vyznačuje především vytříbenou harmonií i jemnou instrumentací, v níž orchestr vytváří proměnlivé plochy připomínající atmosféru české krajiny. Dvořákova hudba nepůsobí jako doslovná zvukomalba, ale jako výsledek hlubokého vztahu skladatele k přírodě, jež byla trvalým zdrojem jeho myšlení.
Následovat bude Koncert pro housle a orchestr g moll Maxe Brucha, jedno z nejhranějších děl houslového repertoáru druhé poloviny devatenáctého století. Bruchovi se v tomto opusu podařilo mistrně spojit zpěvnost sólového partu s technickou náročností a plně rozvinutým orchestrem, který není pouhým doprovodem, ale rovnocenným partnerem houslí. Sólistou večera bude Teo Gertler, mladý slovenský talent, který na sebe pravidelně výrazně upozorňuje svou interpretační vyzrálostí, a to nejen na řadě mezinárodních soutěží, ale i na koncertních pódiích.
Závěr programu bude patřit Symfonii č. 6 F dur Pastorální Ludwiga van Beethovena, jednomu z nejvýraznějších skladatelových děl inspirovaných přírodou a venkovským prostředím. Beethoven zde nevytváří pouhou zvukovou ilustraci, ale hudebně strukturované vyjádření pobytu v krajině a života v souladu s jejím rytmem. Jednotlivé věty symfonie přinášejí konkrétní situační obrazy, mezi nimiž vyniká scéna u potoka s imitacemi volání křepelky, kukačky a slavíka, dále obraz venkovské slavnosti s tanečními rytmy i dramatická pasáž zachycující vichřici, liják a dunění hromu. Závěrečná věta přechází do pastorální idyly, která vyjadřuje klid a vyrovnanost po odeznění bouře a uzavírá symfonii v duchu vděčného vztahu člověka k přírodě.