Čt, 3. 12. 2026, 19.00 hodin

A3 Kahánek hraje Inkantace

Místo konání: Kongresové centrum Zlín  |  Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s.  | 

Koncert s předním českým pianistou Ivem Kahánkem a šéfdirigentem Filharmonie Bohuslava Martinů Robertem Kružíkem nabídne pestrý a barvitý program, v němž se propo­jují motivy vody, folkloru a osobité hudební imaginace první poloviny dvacátého století. Jednotlivé skladby spojuje smysl pro barvu orchestru, rytmickou vitalitu i schopnost přetavit mimohudební inspirace do originální­ho symfonického tvaru.

Sál Kongresového centra rozezní nejprve tóny třívěté orchestrální suity nazvané Escales, kterou francouzský skladatel Jacques Ibert zkompono­val roku 1922 jako pomyslné hudební pohlednice ze své svatební cesty po Středozemním moři. Jednotlivé části díla zachycují specifickou atmosféru daného prostředí a skladatelovy dojmy z plaveb mezi Římem a Palermem, Tunisem a oázou Nefta a ve španělské Valencii. Ibert pracoval s náznaky místního folkloru, charak­teristickými rytmy a lehkou brilantní instrumentací, která propůjčuje skladbě svěžest, obraznost a výrazný smy­sl pro orchestrální barvu.

Následovat budou Inkantace, čtvrtý klavírní koncert Bohuslava Martinů vyhotovený v letech 1955–1956 v New Yorku pro skladatelova přítele a pianistu Rudolfa Firkušného, v ob­dobí, kdy si skladatel již plně uvědo­moval, že vytoužený návrat do rodné vlasti se již nikdy nepodaří uskutečnit. Dvouvěté dílo, jehož název lze přeložit jako Zaříkávání či Zaklínání, patří k vrcholům pozdní tvorby Martinů a představuje komplexní syntézu jeho osobitého hudebního jazyka. Svou koncepcí se vymyká tradiční podobě klavírního koncertu; ostatně mnohými bývá označováno spíše za symfonii s klavírem, v níž klavírní part vystupu­je jako součást celkového orchestrál­ního zvuku.

V dalším průběhu večera nabídnou zlínští filharmonikové hudební pohled na Římské fontány v podobě barvité­ho obrazu Ottorina Respighiho s trys­kající vodou a atmosférou „Věčného města“. V díle z roku 1916 posluchač za úsvitu pomyslně přichází nejprve k Fontáně z Valle Giulia, život všední­ho římského dne sleduje u Tritonovy fontány, v poledne se osvěží u slavné Fontány di Trevi a západ slunce pozo­ruje za doprovodu tryskající Fontány Villy Medici.

Závěr programu obstará Rumunská rapsodie George Enescua, kterou skladatel zkomponoval v roce 1901 jako devatenáctiletý. Temperamentní kompozice přináší energii a živost rumunské lidové hudby; folklórní charakter je zcela zřetelný již v úvodní klarinetové melodii odvozené z rumun­ské lidové písně Am un leu și vreau să-l beu (volně přeloženo jako „Mám peníze a chci pít“), po níž následuje sled tanečních melodií, které postupně gradují až do strhujícího finále.