Čt, 15. 4. 2027, 19.00 hodin
A6 Síla kontrastů
Místo konání: Kongresové centrum Zlín | Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s. |
Jiří Bárta | violoncello
Łukasz Borowicz | dirigent
Filharmonie Bohuslava Martinů
Josef Strauss | Feuerfest! Polka-française, op. 269
Friedrich Gulda | Koncert pro violoncello a dechový orchestr, op. 129
Richard Strauss | Tak pravil Zarathustra. Symfonická báseň, op. 30
Večer pod vedením hudebního ředitele a šéfdirigenta Poznańské filharmonie Łukasze Borowicze propojí skladby, v nichž se objevuje motiv ohně, a to v různých podobách: od hravé a lehce ironické metafory žáru přes osobitou koncertantní výpověď až k monumentálnímu hudebnímu obrazu prvotní energie a zrodu světla.
V úvodu zazní drobná polka-française Josefa Strausse zkomponovaná v roce 1869 jako propagační skladba pro vídeňskou firmu Wertheim. Ta mimo jiné vyráběla železné trezory, které hrdě prezentovala jako ohnivzdorné. Dokonce pořádala okázalé veřejné demonstrace, při nichž dokazovala, že její trezory bez poškození odolají i silnému žáru. Při příležitosti prodeje jubilejního 20 000. kusu tohoto výrobku složil Strauss polku s příznačným názvem Feuerfest! („Ohnivzdorná“), do níž symbolicky zakomponoval i typický cinkavý zvuk kovadliny jakožto vyjádření osobní pocty kovářskému řemeslu.
Koncert pro violoncello a orchestr Friedricha Guldy představuje dílo, které se záměrně pohybuje mimo tradiční žánrové hranice. Autor zde propojuje klasickou koncertantní formu s prvky jazzu, rocku a taneční hudby a v jedné z vět se otevřeně hlásí k typickému rakouskému polkovému charakteru. Tím vzniká přímá vazba na Straussovu úvodní skladbu, tentokrát však v podobě výrazně osobní a stylově eklektické výpovědi. Sólistou večera bude Jiří Bárta, stálice české violoncellové scény, která se vedle interpretační činnosti v oblasti klasického repertoáru dlouhodobě věnuje také historicky poučené interpretaci a soudobé hudbě.
Závěr koncertu bude patřit symfonické básni Tak pravil Zarathustra Richarda Strausse, proslulé svým úvodním fanfárovým gestem, v němž se z temného zvukového prostoru postupně vynořuje jasně artikulovaný motiv záblesku slunce. Monumentální orchestrální aparát zde vytváří hudební obraz mimořádné zvukové intenzity, který lze chápat jako vyjádření prvotní energie a zrodu světla. Zároveň se však jedná o dílo s výrazným filozofickým podtextem, inspirované myšlenkami Friedricha Nietzscheho, kladoucí otázky po smyslu lidské existence a postavení člověka v universu.