Čt, 26. 11. 2026, 19.00 hodin

B2 Střet živlů

Místo konání: Kongresové centrum Zlín  |  Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s.  | 

Mladý pianista Jan Čmejla, laureát řady mezinárodních interpretačních soutěží včetně prestižní soutěže Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku, a šéfdirigent zlínských filharmoniků Robert Kružík. Takové obsazení bude mít listopadový koncert této abo­nentní řady, který kromě pestrého programu dotýkajícího se protikladu motivů vody a ohně nabídne i jednu zajímavou světovou premiéru.

Symfonická báseň Matka vznikla z pera mladého skladatele Ondřeje Moťky. Nevypráví příběh konkrétní lidské bytosti, ale naší planety Země, kterou často nazýváme matkou, ačkoli se k ní tak nechováme. Zvykli jsme si z ní pouze brát energii i suroviny, aniž bychom jí něco vraceli. Příroda nám však dává najevo svou převahu prostřednictvím mocných projevů svých sil a připomíná, že tu byla dávno před člověkem. Skladba zachycuje počátek i proměny Země, včetně období, kdy ji začal obývat člověk. Tato část pak odráží i sou­časnost poznamenanou konflikty, nenávistí a touhou po moci. Závěr díla neuzavírá osud planety, ale naopak otevírá zásadní otázku: patří na tuto planetu vůbec člověk?

Na počátku třicátých let zamýšlel Dmitrij Šostakovič vytvořit trumpetový koncert pro svého přítele, sólotrumpe­tistu Leningradské filharmonie Alexan­dra Schmidta. Poměrně brzy ovšem dospěl k zjištění, že technické nároky tohoto záměru jej značně omezují, a proto se rozhodl rozšířit své původní pojetí o výrazný klavírní part. Z původně plánovaného sólového trumpeto­vého koncertu se tak postupně stal osobitý dialog trubky s klavírem, v němž navíc klavír převzal dominant­ní postavení. Ve výsledku tak vznikl Koncert pro klavír, trubku a smyčcový orchestr, skladba jiskřivá, duchaplná a současně plná rafinovanosti a nad­sázky. Šostakovič v ní mimo jiné s leh­kostí parafrázuje a pohrává si s odkazy na staré kompoziční mistry, jakými byli Haydn či Beethoven. Dílo z roku 1933 si dodnes udržuje pevné místo v kon-certním repertoáru, a to nejen pro svou virtuozitu, ale i pro bezprostřední radost, kterou přináší posluchačům i interpretům.

Ve druhé polovině programu zazní nejprve baletní hudba z opery Faust, jednoho ze stěžejních děl francouzské romantické hudby. Charles Gounod dílo zkomponoval roku 1859 na motivy slavné Goethovy předlohy, přičemž závěrečné dějství příběhu zestárlého učence a jeho osudové lásky k Markét­ce doplnil baletní scénou, jak ostatně velely dobové zvyklosti francouzské opery. Hudba v této scéně působí zpr­vu podivně optimisticky, ovšem pod jejím povrchem se postupně začíná ozývat napětí, které v závěru vyústí v předzvěst temných a zlověstných oslav podsvětí.

V závěru večera pak faustovský pe­kelný oheň spláchne Moře, impresioni­stická kompozice Clauda Debussyho vyvolávající proměnlivou obraznou atmosféru mořské hladiny. Ideovým východiskem se stala autorova vzpomínka na moře z dětství, kterou se pokusil přetavit do notové osnovy, a tak ji pomocí hudby zhmotnit. Jak je pro Debussyho hudbu příznačné, i v této skladbě autor usiloval o zachycení letmých dojmů i prchavých okamžiků a o zprostředkování onoho impresionistického „hic et nunc“. Ve výsledku tak vytvořil plastický a živý obraz, který se díky svým mimo­řádným kvalitám postupně stal trvalou součástí repertoáru takřka všech světových symfonických orchestrů.