Čt, 19. 11. 2026, 19.00 hodin
M4 Tomáš Kačo | Hudba bez hranic
Místo konání: Kongresové centrum Zlín | Pořadatel: Filharmonie Bohuslava Martinů, o.p.s. |
Tomáš Kačo | klavír
Robert Kružík | dirigent
Filharmonie Bohuslava Martinů
Tomáš Kačo | For Ludwig, Your Elise
Tomáš Kačo | Stronger Than Yesterday
Erich Wolfgang Korngold | The Adventures of Robin Hood, suita
Miklós Rózsa | Ben-Hur, suita
V listopadu přivítá Kongresové centrum jednu z nejvýraznějších osobností současné české hudby, klavíristu, skladatele, aranžéra a vokalistu Tomáše Kača, jehož umělecká dráha představuje pozoruhodný příběh cílevědomosti a talentu, který jej od prvních hudebních pokusů u starého pianina v novojičínském bytě početné romské rodiny dovedl až na pódium newyorské Carnegie Hall, kde vystoupil za klaviaturou koncertního Steinwaye. Tento vývoj přitom není pouze dílem potřebného štěstí, nýbrž výsledkem soustavné práce, tvořivé zvídavosti a odvahy překračovat stylové i společenské hranice, které by pro mnohé představovaly nepřekonatelnou překážku.
Kačovu hudbu označují kritici za plně svébytnou, neboť její osobitý styl organicky propojuje klasickou tradici, jazzovou inspiraci i prvky romské hudby. Přitom si uchovává jasně rozpoznatelnou autorskou identitu, která se neuzavírá dialogu s hudební minulostí. V tvorbě Tomáše Kača se proto přirozeně objevují také odkazy na velké osobnosti evropské hudby, např. na Ludwiga van Beethovena, jehož výročí si v této sezoně připomínáme a k němuž se Kačo hlásí s respektem i tvůrčí invencí.
Program první poloviny večera, který bude věnován právě autorské hudbě Tomáše Kača a jeho osobitému interpretačnímu projevu, vystřídá ve druhé části oscarová filmová hudba klasické éry Hollywoodu, jež představuje další výraznou kapitolu hudebních dějin 20. století. Nejprve zazní hudba z filmu The Adventures of Robin Hood, za niž její autor, brněnský rodák Erich Wolfgang Korngold, obdržel roku 1938 od Americké filmové akademie Oscara. Závěr večera vygraduje provedením suity z hudby k filmu Ben-Hur Miklóse Rózsy, kterou Akademie ocenila pozlacenou soškou v roce 1959.
Tento večer tak lze vnímat nejen jako připomenutí zlaté éry hollywoodské filmové tvorby, ale především jako setkání s mimořádnými umělci, kteří svou tvorbou překlenuli hranice mezi evropskou tradicí a americkým prostředím a dokázali se prosadit za „velkou louží“.